1.kolo Galatasaray – Beermingham 0-1 (0-0)
430. Přesně tolik dní uplynulo od posledního vystoupení našeho teamu v Erste Olmutzerliga. A najednou to tu bylo zase. V jiných dresech, s dvěma prvoligovými nováčky v sestavě, zato se stejnými cíli – neudělat ostudu a porvat se o účast v lize i pro příští sezónu.
Na úvod nám los přisoudil soupeře, se kterým jsme sehráli dva vyrovnané mače, leč oba jsme o gól prohráli, celek tureckého mistra - Galatasaray Spor Kulubu – což mohl být na začátek sezóny soupeř hratelný. Zatímco domácí postrádali pouze svou megahvězdu Hoviho, naše šiky byly z různých důvodů řádně prořídlé. Naštěstí se z hřiště, rozměry připomínajícího spíše letiště, stal normální futsalový plácek a tak se dva plejeři na střídání zdáli jako poměrně optimální…
Prvních pár minut zápasu vypadalo, jako bychom se viděli poprvé. Vítej první ligo! Zmatky, zmatky a zase zmatky. A nebýt minely domácího forvarda, mohli jsme hnedle prohrávat. Jenže po cca pěti minutách jsme se rozkoukali a hned bylo před domácí svatyní horko, když se zmatků po rohovém kopu snažil využít Daláč, ale obě jeho střely z hranice vápna domácí obrana s vypětím všech sil odvrátila. To po Šimiho rohu zastavilo další střelu Daláče až domácí břevno! Šimi pak z autu našel zcela volného Luďu, který ale ze tří metrů přestřelil. V dalších šancích Šimiho a Kukina se včasným vyběhnutím prezentoval domácí vratar Pony a vytěsnil jejich střelecké pokusy mimo tři tyče. Domácí se spoléhali na Galuse, ale tomu naši hráči nenechávali prostor k samostatným akcím a i většina jeho přihrávek si přes pozornou obranu cestu k cíli nenašla. První půle dobrá, ale bez efektu.
Ve druhé půli pokračoval tuhý boj o každý metr hřiště. Nutno pochválit nejen vynikajícího Mlčiho v bráně, pozorně bránící obrannou vazbu, ale i nezvykle do obrany se zapojující forvardy Luďu a Kukina, kteří, doufejme pochopili, že liga o pozorném bránění a bojovnosti(kdyby nic, tak ta nám rozhodně nechyběla…) bude.
Ve 40.minutě nám ovšem zatrnulo. Přetažený aut domácích se dostal až do míst, kde kraloval domácí mameluk s čelenkou, který hlavou zamířil na naši kasu a nebýt výborného reflexu Mlčiho, který míč nejprve ztlumil a tento pak na hranici gólu (byl či nebyl? to je oč tu běží) „vyplácnul“ do bezpečí. Domácí se dožadovali uznání branky, ale hra pokračovala dál. A mohli jsme to být my, kdo se mohl radovat, ale pumelice z kopačky Dalina, po Luďově přiťuknutí, jen opět rozezvučela konstrukci domácí klece. A následné daláčovo „KU..A!“ jen naštvalo hordu domácích fans, kteří se domáhali potrestání…
A tak se skóre nakonec měnilo až ve 49. minutě. Daláč, v situaci dva na dva, hledal za beky naběhlého Šimiho, který sám před Ponym míč chytře minul a ten tak zapadl přesně k tyči domácí brány…0-1. V závěrečné desetiminutovce se domácí sice snažili alespon o vyrovnání, ale i díky Mlčiho výborným zákrokům proti střelám domácích ze střední vzdálenosti, protože dál jsme je nepustili, jsem těsnou výhru udrželi až do závěrečného hvizdu Bédi Kumra. Tak jen tak dál! BFC Forever.
Poznatek M.- Vratja, Meeďa, Daláč – Šimi, Kukin, Luďa